Vyprávění o Arbuzovi
Arbuze jsme si přivedl domů 28,května 2011 a dva dny na to už nám stihl převrátit barák vzhůru nohama.První den vyrazil na obhlídku naší velké zahrady, seznámil se se sousedovic Čikitou a nastěhoval se mi do postele.A pak začal řádit.Jako první to odnesl bazén,pak nafukovací koník našeho batolátka Vojtíška.Začaly se ztrácet boty.Za týden se objevila uprostřed zahrady velká vyhrabaná díra,v které si můj nepozorný tata málem zlomil nohu.Ted máme Arbíka měsíc a i když se narodil jako nejmenší štěně z vrhu,vůbec to na něm není znát.Roste jak z vody,podle našeho veterináře je to nádherný psí kluk.Už spí ve svém pelíšku a řádí čím dál víc.Rozesmívá mě,když ho načapu zakouslého do sedačky,má ve tváři stejný výraz jako naše mimino přistižené, jak mi leje sunar do boty. Každý den chodíme i s Čikitou na procházky do lesa a do polí.Arbík dává čest své lovecké duši a pořádně nás prohání.Už se ani nebojí psů záplotáků.Byl s námi několikrát na poutích a nejradši by s každým odešel hned domů.Je to moc mazlivý a hravý pejsek.No prostě se Cibulce a Edovi povedl.
